Sílu beru v naději, že tento stav jednou pomine
V Uherskohradišťské nemocnici byl na Anesteziologicko resuscitační oddělení přijat první pacient s onemocněním covid-19 před více než rokem. Na otázky, jak se během této doby změnil přístup, co je na péči o covidové pacienty nejtěžší a co se vlastně odehrává v těle pacienta s tímto onemocněním, nám odpověděl MUDr. Lubor Hruška, primář ARO.
Během roku 2020 prošlo intenzivní péčí více než 100 covid pozitivních pacientů, 92 z nich pak skončilo na plicním ventilátoru. Zatímco na jaře minulého roku byl věkový průměr pacientů nad 70 let, na podzim se průměrný věk dostal k 60 letům. Od začátku letošního roku už bohužel evidujeme průměrnou věkovou hranici pod 60 let. Nejmladší přijatý pacient byl ročník 1992.
„Jako jediní ve Zlínském kraji jsme začali přijímat pacienty pozitivní na koronavirus již od března 2020, na podzim se k nám přidaly další nemocnice. Počet pacientů nicméně pořád neubývá, stále máme velký počet osob na umělé plicní ventilaci a na personálu už je znát únava. Práci navíc ztěžuje povinnost nosit ochranné pomůcky. Byl to opravdu hodně těžký, a hlavně táhnoucí se rok, situace je stále velmi vážná,“ sděluje primář Lubor Hruška.
Selhání dýchání či stav, kdy se pacientům těžce dýchá a mají oboustranný zánět plic, je důsledkem imunitní reakce jejich organismu. Virus sám o sobě plíce nezničí, problémem je špatně vyvážená odpověď jejich obranného systému. Hlavní směr léčby je tedy snaha ovlivnit a zmírnit reakci imunitního systému. Na otázku, jak se během roku změnila péče o covidové pacienty, pan primář odpovídá: „Změnil se určitě přístup, respektive už se viru tolik nebojíme, jak tomu bylo na počátku. Díky stále novým informacím se nepatrně změnila i léčba. Každopádně infekce Covid-19 nemá kauzální léčbu, tzn. není žádné antibiotikum, které by proti viru zabíralo. Léčba je spíše symptomatická, podpůrná. Kromě dávek kyslíku či napojení na dýchací přístroj se za pomoci vitamínů a antibiotik snažíme podporovat další orgány, v některých případech podporujeme nízké hladiny určité řady bílých krvinek.“
S následky onemocnění Covid-19 se mohou pacienti potýkat ještě další měsíce. „Paradoxně se u pacientů, kteří prošli naší péčí, nálezy na plicích výrazným způsobem upravily. Ovšem od kolegů kardiologů máme informace, že je bohužel výrazný nárůst srdečních selhání, poruch rytmů a celkové nevýkonnosti. Srdce a plíce jsou takové přesýpací hodiny – jeden selhávající orgán ovlivní špatným způsobem i ten druhý. Covid-19 je onemocnění, které zanechá velkou stopu, ale přesně zmapované to bude samozřejmě až časem,“ dodává primář.
Co bude podle MUDr. Hrušky v následujících týdnech a měsících klíčové pro zvládnutí situace? „Proočkování. Nic víc. Jediná cesta, jak se dostat z tohoto zatím stále neutěšeného stavu, je očkování.“ Pocit, že veřejnost onemocnění Covid-19 stále nevnímá jako závažnou, smrtelnou chorobu, si uvědomuje velmi silně. „Dokud se koronavirus člověka přímo nedotýká, převládá bohužel sobectví jednotlivců i skupin. Je pravda, že spoustu lidí v tuto chvíli nemůže chodit do práce a trávit svůj volný čas. Já zase vnímám, že práce máme stále hodně a víme, čeho je ta nemoc schopná.“
Na závěrečnou otázku rozhovoru, kde bere primář Lubor Hruška sílu do dalšího boje a jak „nabíjí baterky“, odpovídá se znatelnou únavou v hlase: „Momentálně bohužel nemám moc možností, věřím, že se brzo vrátíme k pomyslnému normálu a podaří se mi uskutečnit dlouho odkládaný výlet v podobě prodlouženého víkendu a nabít tak energii z krás přírody a z poznávání historických skvostů blízkých i dalekých měst.“
Rozhovor vyšel v nemocničním magazínu PULS uh+ v červnu 2021.
