S řadou nemocí spojených s pokročilejším věkem ještě pořád bojovat nedokážeme...

„Alzheimerova nemoc je neurodegenerativním onemocněním, tedy onemocněním, které způsobuje úbytek neuronů v mozku, a patří mezi nejčastější příčiny demence středního a vyššího věku. V ČR postihuje asi 1% populace. S postupným prodlužováním lidského života ale začíná být Alzheimerova choroba významný zdravotnickým a socio - ekonomickým problémem a je navíc čtvrtou až pátou nejčastější příčinou smrti,“ říká primářka Oddělení následné péče Uherskohradišťské nemocnice Lenka Kroupová. Velkou roli v rozvoji této nemoci hraje především dědičnost, Downův syndrom v rodině, ženské pohlaví a také věk- po pětaosmdesátém roce života se totiž toto onemocnění vyskytuje u bezmála padesáti procent lidí. „Choroba se projeví především poruchami paměti, kromě ní jsou ale postiženy i jiné kognitivní funkce. Objevuje se porucha řeči, porucha prostorové orientace, porucha řešení běžných problémů. Mění se osobnost, chování, jsou poruchy emotivity, můžou se objevit halucinace, bludy, poruchy chůze. Pacient se stává inkontinentním a docházet může i k narušení cyklu spánku a bdění,“ doplňuje primářka Kroupová.

Alzheimerova nemoc se může objevit už před 65. rokem života a její rozvoj do plného stádia zpravidla trvá 7 až 14 let. První stádium vykazuje poruchy učení se novým informacím, běžné je hledání odložených předmětů a zapomínání provádět běžné každodenní úkony. Ve druhém stádiu se už projevuje deficit paměti, dezorientace, ztráta orientace v prostoru, člověk neví kde je, kde bydlí. V posledním stádiu pak dochází k úplné ztrátě paměti, kdy pacient nepoznává už ani své blízké. „Choroba má většinou plynulý, stále se zhoršující charakter. V průměru pacient přežívá po jejím vypuknutí 5 - 8 let, lidé totiž umírají i na běžný úraz či bronchopneumonii, tedy zápal plic bakteriálního původu,“ doplňuje primářka.

Proti Alzheimerově nemoci, nebo demencím obecně, se příliš bránit nedá. Konkrétní recept zkrátka neexistuje. Obecně se ale dá říct, že významným faktorem je zdravý životní styl- co prospívá srdci, většinou prospívá i mozku. „Mluví se proto o vyvážené a pestré stravě, přiměřeném pohybu, ale třeba také o pití čaje a kávy. Pomoci může i pravidelné trénování mozku a udržování společenských kontaktů a aktivit,“ uzavírá výčet možných preventivních opatření primářka Oddělení následné péče Uherskohradišťské nemocnice Lenka Kroupová.

Druhým častým neduhem, s kterým se potýkají zejména na oddělení následné nebo ošetřovatelské péče, je tzv. sarkopenie. Tento odborný termín byl poprvé použit roku 1989 Irwinem Rosenbergem a popisuje úbytek svalové hmoty, který provází stárnutí (řecky “sarx” maso, “penia” ztráta).

„Tuto diagnózu často evidujeme u lidí po šedesátém roce života, přičemž o něco více postihuje ženy než muže- podle statistik se týká 9 - 11 % žen a 5 - 7 % mužů. Jedná se o progresivní, tedy stále se zhoršující, úbytek kosterních svalů, na nějž je pak navázána celá řada rizik dalších zdravotních komplikací. Mluvím například o častějších pádech, zlomeninách, celkovému úbytku sil a v krajním případě také úmrtí,“ vysvětluje primářka Kroupová.

Varovné signály sarkopenie:

• klinické pozorování (celková slabost, pokles svalové hmoty, pomalá chůze)

• subjektivní obtíže - celková tělesná slabost, únava, pády, porucha chůze, obtížné zvládání běžných činností v domácnosti

• klinické příznaky - podvýživa, nízká tělesná hmotnost a tělesná neaktivita

„Mezi rizikové faktory vzniku tohoto onemocnění můžeme zařadit právě špatnou výživu, a to jak jeden extrém- tedy podvýživu, anorexii, tak druhý- tedy obezitu. Svůj podíl může mít i nedostatek pohybu a sedavý způsob života, kombinace několika vážnějších chorob a samozřejmě už zmíněné celkové stárnutí organizmu. Sarkopenie zkrátka patří mezi významné příčiny omezení mobility a soběstačnosti ve stáří,“ uzavírá téma primářka Oddělení následné péče Uherskohradišťské nemocnice Lenka Kroupová.