Laparoskopie posunula chirurgii mnohem dál

V druhé polovině osmdesátých let minulého století se začaly v některých zemích západní Evropy ve větších počtech provádět některé operace laparoskopicky. Zpočátku to bylo jen několik průkopnických center, ale již v devadesátých letech minulého století se tato technika prosadila celosvětově a v současné době je plně uznávaným a preferovaným operačním postupem. Vedle šikovných rukou chirurgů tento vývoj ovšem umožnil obrovský technický pokrok a vývoj přístrojů, které jsou k operaci nutné.  Dá se říct, že vznik laparoskopické techniky je jedním z velkých mezníků chirurgie. Bylo štěstí pro nás, že v roce 1989 došlo k politickým změnám, které otevřely cestu do vyspělého světa a my jsme tak mohli od počátku být u toho.  

Co to tedy je laparoskopie?

Vysvětluje odborník na slovo vzatý, primář chirurgického oddělení a člen představenstva Uherskohradišťské nemocnice MUDr. Petr Kavalec: „Laparoskopie je minimálně invazivní operační technika, kdy pro  přístup do dutiny břišní chirurg neprovede klasický řez stěnou břišní, ale z malých asi 0,5 až 1,5 cm dlouhých nářezů kůže zavádí do dutiny břišní porty (zjednodušeně trubičky z plastu nebo kovu). Těmito porty zasunuje speciální nástroje délky asi 30-40 cm a ovládá je rukou. Vlastní pracovní část, při které může nástrojem otáčet, rozevírat, řezat, stříhat, oplachovat, odsávat, probíhá v dutině břišní. Manipulační prostor, tedy opravdu dutina, se vytvoří vháněním kysličníku uhličitého. Portem v blízkosti pupku se do dutiny břišní zasouvá laparoskop, na který je napojena čipová kamera a zdroj světla. Obraz je z kamery přenášen na monitor, na kterém operační tým sleduje vše, co provádí. Jde tedy o jinou techniku provedení operace než klasickým řezem (tj. laparotomií). Důvod k operaci zůstává stejný - typický příklad je operace žlučníku – vyjme se vždy celý.“ 

Vybavení je důležité

K laparoskopickým operacím je potřeba kromě zmíněných speciálních nástrojů kvalitní technické vybavení – laparoskopická sestava, která se skládá z kamerové jednotky s vlastní čipovou kamerou, monitoru, zdroje studeného světla, insuflační jednotky s CO2, přístroje na oplach a odsávání, generátorů energie ke koagulaci a řezu tkání (generátor elektrický a ultrazvukový). „Naše chirurgie je vybavena dvěma kvalitními a moderními laparoskopickými sestavami s HD obrazem, to znamená, že téměř každý operační den „laparoskopujeme“ na dvou operačních sálech.  To nám umožňuje provést ročně okolo 700 laparoskopických výkonů, například cholecystectomii (odstranění žlučníku) - touto metodou operujeme u 95% pacientů,“ uvádí primář chirurgie UHN MUDr. Petr Kavalec. Nabízí se otázka, proč se laparoskopicky neprovádějí všechny operace? „Odpověď by byla na několik takovýchto článků, ale stručně se dá říct, že v určitém procentu případů tuto techniku nelze použít nebo by mohla být paradoxně ke škodě pacienta. Kromě již zmíněné operace žlučníku takto operujeme ještě například slepé střevo, kýly, srůsty v dutině břišní, tlusté střevo, žaludek a další méně časté výkony,“ dodává primář Petr Kavalec.

Výhody a nevýhody laparoskopie

Pacientovi přináší laparoskopie jenom výhody. Především v šetrnosti, v miniinvazivitě. Neprovede se dlouhý řez, dutina břišní není široce otevřená, na orgány se netlačí různými nástroji a háky (neomezuje prokrvení tkání) a podobně. Ze všeho profituje pacient lepším pooperačním komfortem, menší bolestí, rychlejším návratem peristaltiky (činnost střevní), kratším pobytem v nemocnici, rychlejším návratem k aktivnímu životu. A výhody a nevýhody pro chirurgy? „Patřím ke generaci chirurgů, kteří začínali pouze s klasickou chirurgií, zažili jsme začátky laparoskopie, ne vždy byly jednoduché. Prožili jsme celý její vývoj, který samozřejmě dále pokračuje. Za získáním zkušeností jsme museli jezdit na jiná pracoviště i zahraniční. První laparoskopickou operaci jsme v Uherském Hradišti provedli na jaře v roce 1991,“ upřesňuje primář chirurgie UHN MUDr. Petr Kavalec a dodává: „Dnešní generace mladších lékařů má v tomto ohledu jistě výhodu, zkušenosti a um jim předáváme doma, nemusí za nimi vyjíždět do zahraničí. Dnešní komplexní chirurg musí na odpovídající úrovni ovládat obě operační techniky. Laparoskopující chirurg musí překonat a zvyknout si na některá úskalí.  Ruce má po celou dobu operace mimo tělo pacienta a nemá pohmatový vjem – lidově řečeno nemůže si sáhnout rukou - operační pole vidí mimo tělo pacienta na monitoru a obraz vnímá pouze jako dvourozměrný, nevidí plasticky stejně jako v televizoru. Navíc prozatím vyvinuté systémy k 3D přenosu nejsou úplně ideální a zatím se nerozšířily.I přesto je v současné době na chirurgii v Uherském Hradišti laparoskopie plně zavedená, máme dlouholeté zkušenosti. Počty některých operací vysoce přesahují průměr srovnatelných pracovišť. Jsem rád, že našim pacientům nabízíme široké spektrum těchto výkonů, a že laparoskopii můžeme dále v prostředí nových moderních operačních sálů rozvíjet.“